10 let orlovny ve Vizovicích
13. 11. 2009
10 let orlovny ve Vizovicích
12. září 2009 uplynulo 10 let od slavnostního otevření a požehnání orlovny otcem arcibiskupem Mons.Janem Graubnerem.
Jednota Vizovice uspořádala při této příležitosti a v rámci oslav stého výročí založení Orla slavnostní shromáždění, aby si připomněla obě tato významná výročí. Jednota vydala k tomuto výročí malou brožurku (26 stran), ve které je shrnuta činnost jednoty od r.1990 – stručně popsány hlavní události v jednotě v každém roce, je to takový doplněk naší kroniky a navazuje na podobnou brožurku vydanou v r.1999 při otvírání orlovny.
Zahájení slavnostního podvečera proběhlo v sousedním kostele sv.Vavřince mší sv. za všechny živé a zemřelé členy naší orelské rodiny, pak jsme se přesunuli do orlovny a po zahájení orelskou modlitbou nás slavnostně naladila naše schola a po ní malí valášci předvedli své umění ve zpěvu a tanci. Poté starosta jednoty pronesl projev k oběma výročím. Následovalo promítání videozáznamu z župních oslav 100 let Orla na Velehradě a Modré. Pak se rozproudila živá beseda k naší činnosti při sousedském posezení u šálku kávy či čaje a dobrotách, které dodali členové jednoty.
Z naší brožurky nabízíme závěr, který neplatí jen pro naši jednotu, ale pro celého Orla obecně:
„Je třeba vyslovit poděkování těm starým Orlům (někteří nás už předešli na věčnost), kteří se nebáli pustit se do nelehkého úkolu 3.obnovy Orla i u nás ve Vizovicích – především Ladislavovi a Aničce Lednických, kteří pak táhli Orla u nás až do r.2002. Jejich zásluhou máme i novou orlovnu.
To nás mladší zavazuje k tomu, abychom se nebáli převzít zodpovědnost za další rozvoj orelské organizace i v dnešních pro křesťanskou organizaci nelehkých poměrech - ty však nebyly lehké nikdy – jsou ale jiné než před šedesáti lety. Proto ani Orel nemůže být stejný, jak před šedesáti lety. Jedno je ale nutné: zachovat jeho křesťanský ráz, nesmí se z něj stát jen sportovní organizace! Mělo by se nám podařit vypěstovat u naší orelské mládeže hrdost na to, že je členem Orla. Zatím je to tak, že jakmile převážná většina odroste ze školních lavic, odejde do škol mimo Vizovice nebo se ožení či vdá, na své členství rezignuje. Že se lidé stěhují a stárnou je přirozené, ale tím by jeho členství v Orlu nemělo končit. Orli by si měli navzájem věřit a pomáhat, mít smysl pro fair-play i v běžném životě nejen ve sportu. Je naším prvořadým úkolem tyto myšlenky vštěpovat našim nejbližším – dětem a vnukům. A je jasné, že bez Boží pomoci tento úkol nezvládneme. Tam je naše naděje, že Orel není ohrožený druh a bude žít i v 3.tisíciletí.“
Václav Lednický
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
