Orel Župa Velehradská

 

 

 

       Když se, asi měsíc před příjezdem sv. Otce, zeptal pan farář v kostele po mši sv. kolik je zájemců o tuto návštěvu a hlásilo se asi 10 lidí, byli jsme z toho dost smutní. O to větší byla radost , když pak z této farnosti – Uherské Hradiště - jelo 200 lidí. Jsem šťastná, že jsem se i s rodinou zúčastnila. Bylo to něco nádherného. Přesto, že jsme z Kunovic vyjížděli v 5 hod. ráno, nechtěla jsem věřit svým očím, když jsme na dálnici míjeli už zaparkovanou obrovskou řadu autobusů. A pak ty valící se masy lidí, my mezi nimi – slzy se draly do očí – úžasné!

Taková pohoda, ukázněnost ve všech sekcích, soustředěná pozornost , takové ztišení, že by byl snad slyšet špendlík spadnout, kdybychom nebyli na poli. A konečně sv. Otec – tak srdečně vítán těmi tisíci poutníků. Jeho vstřícnost a milá   pozornost ke všem lidem jistě přesvědčila i ty, kteří k němu neměli tak vřelé sympatie, jak by se na katolíky slušelo.

Dalším milým překvapením byla jeho žádost o zdržení se ovací a potlesků při mši sv, a kázání, ale naopak o duchovní soustředění, což všichni ukázněně respektovali.

Dík patří všem Orlům, kteří se účastnili, zvláště těm v pořadatelské službě, nebo jako akolyté.

Škoda, že ty krásné okamžiky se sv. Otcem tak rychle uběhly a my mohli už jen zamávat odlétajícímu letadlu.

 

 

                                                                                             Emilie Zemánková