O dětech ze „zařízení“ a neb „Citová výchova nové generace“
19. 8. 2008
O dětech ze „zařízení“ a neb „Citová výchova nové generace“
Kdykoliv čtu v novinách nářky nad tím, jak málo je jeslí a školek, zdá se mi, že jsme od dob totality neučinili velký pokrok ve vztahu k dětem, mateřství a rodině. Že jsme dokonce zapomněli na strastiplně vydobytý a těžce do podvědomí společnosti prosazovaný objev: na citovou deprivaci dětí v „zařízeních“.
Počátkem šedesátých let vyšel v Literárních novinách článek Heleny Klímové: Jako míšeňské jablíčko, jako z růže květ …, který tenkrát vzbudil velký ohlas. Autorka se s velikou statečností rozhodla vystoupit proti tehdy obecně uznávaným zásadám, že žena patří do zaměstnání a dítě do jeslí. Tenkrát nastal jistý zlom, mnoho lékařů, psychologů a pedagogů jí dalo za pravdu a všeobecné mínění se začalo přiklánět k jakési rehabilitaci mateřské péče včetně citové výchovy dítěte matkou. Bohužel tyto dobré a pro výchovu nové generace důležité trendy, tak jako mnoho jiných, vzaly za své v době normalizace.
Měli bychom si znovu uvědomit, že v řádného občana může vyrůstat jenom ten, kdo byl řádně vychován milující bytostí. Jen člověk, který má něžný a láskyplný vztah k vlastnímu dětství a vzpomínky na laskavou, klidnou, spokojenou a neuspěchanou mateřskou péči, může být v životě dobře zakotven, může správně vybalancovat morálku., etiku, ohleduplnost k okolí a dodržování platných zákonů se snahou o vlastní úspěch, štěstí a spokojenost. Jen ten také může toužit po vlastních dětech a tuto štafetu jim předávat.
Mateřství ztratilo prestiž. Nedávno jste mohli číst v novinách názory matek, které nechtějí ztratit kontakt se svojí profesí. Jedna z nich hrdě prohlásila, že dělat bábovičky na písku ji jako životní náplň neuspokojuje. Zdá se mi, že je poněkud hloupé redukovat výchovu dítěte na hraní si na písku.
Od dob, kdy údernice, jeřábnice, frézařky a soustružnice toužily budovat socialismus po boku mužů a s radostí předávaly miminka jeslím, „protože je tam o ně řádně postaráno“, jsme se daleko nedostali. Dokonce jsme zapomněli na mnohé z toho, co tak těžce objevili a prosazovali někteří stateční psychologové a pedagogové z dob totality. Není divu. Generace vyrostlá v jeslích už dospěla a přejala tenkrát to, co dnes hlásá: Musíš do jesliček, maminka musí do práce, aby byly penízky ….
Deprivace – ztráta, nedostatek něčeho – zde nedostatek citové výchovy
Strádání z nedostatku smyslových podnětů.
Článek paní Drahoslavy Janoušové upravil Ing. Antonín Zelina.
