Orel Župa Velehradská

 

Ještě dlouho zůstane v našich myslích nezapomenutelný zážitek z návštěvy papeže Benedikta XVI. v naší vlasti. Pro nás orly byla určena služba pořadatelů při návštěvě v Brně – počítalo se s účastí min. 300 pořadatelů z řad Orla, nakonec se jich přihlásilo jen asi 120. A velká část z tohoto počtu byla právě z naší župy a to z jednot: Uherský Brod, Domanín, Vizovice, Vnorovy a Drnovice. Je ale pravdou, že další členové Orla se přihlásili k pořadatelské službě přes farnosti a pak doprovázeli kněze při podávání svatého přijímání.

Převážná část pořadatelů z naší župy dostala na starost sektor B13 včetně hlavních vedoucích – tzv.“šerifa“ a jeho zástupce (do těchto funkcí byli určeni Petr Gabriel z Uh.Brodu a Václav Lednický z Vizovic). A tak jsme měli příležitost nahlídnout i „pod pokličku“ organizace pořadatelské služby.

Všichni šerifové a jejich zástupci měli za povinnost se zúčastnit školení již v sobotu 26.9. přímo na letišti v Tuřanech, ubytování jsme měli zajištěno v sokolovně ve Šlapanicích – cesta na letiště trvala hodinu ostré chůze. Při tomto školení jsme byli seznámeni se všemi našimi povinnostmi i se situacemi, které by mohly během papežovy návštěvy nastat. Hlavní pořadatelé nenechali nic na náhodě, vše bylo důkladně promyšleno a zabezpečeno. Pro každý sektor (byl určen pro asi 5200 poutníků) bylo zajištěno kolem 35 pořadatelů – dobrovolníků (celkem jich bylo asi 1000), dále 8 policistů v civilu (ti řádně prověřili každý sektor ještě před naším příchodem, tj. před čtvrtou hodinou ranní), 8 vojáků, 8 zdravotníků včetně lékaře, 8 hasičů. Šerifové a jejich zástupci museli být na svých stanovištích již ve 4 hodiny, to pro nás znamenalo vstávat nejpozději o půl třetí a ve 3 vyrazit směrem k letišti (baterka byla na cestě velmi užitečná). Jak jsme se blížili k letišti, viděli a slyšeli jsme najíždět desítky, možná stovky vozidel – to přijížděli policisté, vojáci a další složky pořadatelské služby. Ostatní pořadatelé měli za povinnost se dostavit do svých sektorů do půl páté, poté jsme zahájili jejich školení, rozdělení do jednotlivých částí sektoru a pak již čekali na první poutníky. Ráno bylo velmi chladné a přišla k duhu i štamprle slivovice, na kterou někteří z pořadatelů prozíravě pamatovali. Odměnou byla nezapomenutelná atmosféra při příchodu poutníků a při východu slunce nad hlavním pódiem. Našim hlavním úkolem při příchodu poutníků bylo jejich směrování do sektorů podle jejich místenek, dozor, aby do určeného sektoru se dostali jen majitelé těchto místenek, rozdávání vlaječek a hlavně poskytování informací všeho druhu. Každý sektor byl v kontaktu s hlavním velínem pomocí vysílačky, takto jsme dostávali všechny důležité informace. Prvním problémem bylo udržení lidí v sektoru při příjezdu papeže – každý se chtěl dostat co nejblíže trasy, kudy projížděl, ale i tento úkol jsme zvládli. Vlastní průběh mše svaté byl bez komplikací, v našem sektoru nedošlo k žádné mimořádné události. Až po skončení bohoslužby a odjezdu papeže jsme museli opět zasahovat při organizování zpáteční cesty poutníků – tu nám museli pomáhat i vojáci a hasiči, když jsme museli podle pokynů z hlavního velínu některé průchody na určitou dobu uzavírat. Ale převážná většina poutníků byla ukázněná a navíc náš sektor byl krajní a brzy se vyprázdnil. Všichni jsme byli překvapeni, že prázdná plocha byla téměř bez odpadků (nejvíce odpadků bylo v tzv VIP zóně určené pro význačné a vládní návštěvníky), přestože nikde nabyly žádné odpadové nádoby (ty tam nabyly záměrně).

 

Václav Lednický